KDU-ČSL Zodpovědněpro společný domov

Komentář Pavla Bělobrádka: Lidovci chápou až příliš dobře, co se kolem děje

15.7.2019 14:54:20 Deník N

Komentář Pavla Bělobrádka, bývalého předsedy KDU-ČSL a poslance Parlamentu ČR.

Jiří Pehe v březnu publikoval v Deníku N a na ČRo plus reakce na můj komentář o budoucnosti KDU-ČSL. Jsem za reakci rád, ovšem její styl a některé v ní obsažené teze musím zásadně odmítnout.

 

Diskuse je jistě základem liberální demokracie, což neznamená, že vůdčí silou v ní jsou ekonomičtí nebo hodnotoví liberálové. Potřebujeme skutečně slušnou a věcnou debatu, a to i mezi různými politickými proudy, kterým jde o rozvíjení skutečně liberální demokracie. Té, která je pluralitní a velkorysá k menšinovým názorům, pokud nejsou protidemokratické a totalitní.

 

Jenže narážíme na to, co před lety popsal Tomáš Halík: „(…) inteligentní konzervatismus (…) vnáší do diskuse s liberálním relativismem jeden důležitý argument: relativismus zapomíná relativizovat sám sebe, za jeho požadavkem tolerance je často netolerance k čemukoliv, co by mohlo ukázat, že on sám podléhá tomu, co předhazuje fundamentalismu – že totiž on sám není ničím víc než jedním z mnoha možných pohledů na skutečnost (…)“. Tedy že: „(…) není schopen ustoupit ze svého naivního nároku na univerzální platnost – a tím ovšem utvrzuje své extrémně liberální oponenty v jejich zrcadlově stejném, stejně naivním a stejně arogantním nároku na univerzální platnost jejich ideologie.“


Nikoli druhé označovat za „nechápající“, tedy hloupé a zastánce současné dikce rodinného práva osočovat z tezí, které nejsou v mém článku vysloveny: „V praxi to znamená přesvědčení, že žena dál patří k plotně či že jen strana ví, co je pravda.“ Řečeno Davidem Peroutkou: „(…) debaty mohou být vedeny s respektem – bez laciné degradace oponentova stanoviska, bez tvrdosti, jízlivosti, zaujatosti, nadřazenosti.“ Může se totiž stát to, co demokracie potřebuje nejméně. A přesně to formulovala Lenka Tětivová: „Jakmile však druhá strana cítí nadřazenost, přestane nám naslouchat, i kdybychom měli sebevětší pravdu.


Zareaguji dále na tři mýty, floskule, předsudky a spekulace, které Jiří Pehe šíří.

 

Ekonomický liberalismus

Ve svém článku jsem zmínil budování „liberální sobecké společnosti“. Myslel jsem obě roviny liberalismu, jak ekonomickou, tak hodnotovou. Mnozí nás v 90. letech přesvědčovali, že vše vyřeší trh a že právo je mu podřízeno, hovořilo se o svobodě, ale zapomínalo se na zodpovědnost, etický a právní rámec. Přirozené právo zválcoval legalismus a právo pozitivní. Klausův ekonomický čistě liberální odkaz se zde zabydlel. Kolikrát společnost byla utvrzována, že solidarita je v zásadě socialismus, a tedy i komunismus, a je tedy neliberální, nesvobodná, levicová a podezřelá.

Na sociálně-tržní koncept hospodářství bylo a je nahlíženo jako na nečistý a tržnímu hospodářství bez přívlastků nepřátelský koncept. Prý není třetí cesta… Přestože bylo sociálně-tržní hospodářství především v Německu velmi úspěšné. V tom se ale nejspíše s Pehem shodneme.

Více zde.