KDU-ČSL Zodpovědněpro společný domov

Mír v Evropě není tak samozřejmý, jak se zdá

11.9.2017 10:53:43 V červenci tohoto roku jsem odletěl do Washingtonu, abych se jako předseda konzervativní strany setkal s obdobně hodnotově zaměřenými politiky a špičky nové administrativy. Kromě jiných otázek v rámci agendy mé cesty jsem měl několik setkání v Bílém domě, které se týkaly otázek národní bezpečnosti.

Termín jednání poskytl příležitost diskutovat cestu viceprezidenta USA Mika Pence do Estonska, Gruzie a Černé hory ještě před jeho odletem. Ujistil jsem proto své americké kolegy, že pro Evropu je klíčové udržet mír, který se zdá samozřejmým, ale samozřejmým vůbec není. Stačí se podívat kousek za hranice EU. Proto vnímám jako svou politickou zodpovědnost udělat vše pro udržení a posílení bezpečnosti.

Považuji za důležité, že viceprezident Pence ujistil nás, Evropany, o americkém závazku v článku 5 Severoatlantické smlouvy, čímž rovněž vyslal jasný signál oponentům NATO. My, Evropané se však rozhodně nesmíme nechat ukolébat představou, že USA za nás vše budou řešit, aniž my bychom dostávali svým závazkům, které v rámci NATO neplníme. To by bylo velmi nezodpovědné. Vždyť kdyby dnes vypukl válečný stavu, bylo by možné rozmístit pouze 3 % evropských armád! Pro ilustraci, Evropané utratí za vojáka v průměru 32.000 dolarů, zatímco Američané dolarů 120.000. Patrný je tedy jak nedostatečný rozpočet, tak problém s naší interoperabilitou. Evropa by se v tomto kontextu neuměla ubránit konvenčnímu útoku, zahrnujícím hybridní taktiku, jak se to stalo v případě ruského útoku na Krym. A to pomíjím otázku vybavení zpravodajských služeb a policie. Je možné si v tomto kontextu myslet, že se bez Spojených států v naší obraně Evropa obejde?

Z mého pohledu jako vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace je naší povinností modernizovat technologie obranného průmyslu na standardy NATO, a já jsem proto v USA učinil celou řadu kroků. Z mého pohledu jako předsedy KDU-ČSL je však spojenectví s USA zejména otázkou morálních hodnot Západní civilizace, kterými jsou svoboda, demokracie, prosperita či lidská důstojnost. Protože toto jsou hodnoty, které nám za totality chyběly, toto jsou hodnoty, které nereprezentuje ani Rusko, ani Čína.

Evropa se nyní naštěstí nemusí obávat, že by americká odstoupila od sankcí a ponechala ji samotnou s agresivním Ruskem: to dal Mike Pence jasně najevo, když uvedl, že se Rusko vměšuje do vnitropolitických záležitostí států NATO a dokud nepřehodnotí a nezmění své aktivity, sankce proti němu budou trvat. Potvrdil rovněž závazek USA pomáhat spojencům čelit hybridním hrozbám a ruskému vměšování se a podpořil rovněž vstup balkánských zemí do NATO. Konfliktů a hrozeb kolem Evropy je však mnohem více, od Blízkého Východu, Sýrie až po Libyi. A nemůžeme se tvářit, že se nás netýkají jen proto, že je nemáme na dohled.

Moje návštěva v Bílém domě a reflexe Pencovy cesty v Evropě mě přiměla k zamyšlení, jak je možné, že mír u nás považujeme za něco tak automatického poté, co kousek za východními hranicemi Evropské unie Rusko obsadí cizí území. Proto myslím, že bychom měli ocenit symbolický význam cesty Mika Pence do států sousedících s Ruskem, neboť k udržení klidu a míru v Evropě potřebuje Evropa ujištění a Rusko varování. Jsem rád, že svou stabilní obrannou politiku Američané vůči Evropě stále realizují. Mír totiž není vůbec tak samozřejmý, jak se zdá.