KDU-ČSL Zodpovědněpro společný domov

Vyhráli jsme: kvóty jsou minulostí

16.6.2018 16:21:05 Německá kancléřka uznala, že jsme s povinnými kvótami na uprchlíky měli pravdu. Neosvědčily se a nikdy neměly být menšině vnucovány silou. Co to znamená? Za prvé zřejmě padla hrozba, že budeme znovu v otázce kvót přehlasováni. Za druhé se potvrdilo, že v EU má smysl důsledně hájit své zájmy a věcně argumentovat. Za třetí, je tu naděje, že migrační krizi už nebudou moci zneužívat populisté a extremisté.

Je příznačné, že kancléřka své zásadní prohlášení ke kvótám pronesla na jednání špiček Evropské lidové strany. Právě na půdě této nejsilnější evropské frakce KDU-ČSL od roku 2015 důsledně prosazovala náš pohled na řešení problému migrace.


Mimo jiné jsme říkali, že povinné kvóty nebudou fungovat a že migraci je třeba zastavit mimo hranice EU. To druhé se nakonec realizovalo díky dohodě s Tureckem. A povinné kvóty Angela Merkelová pohřbila teď, když řekla, že taková rozhodnutí musejí být napříště přijímána jednomyslně, nikoli kvalifi kovanou většinou.


Nebyli jsme v tom sami, KDU-ČSL měla spojence. Maďarského premiéra Viktora Orbána, jehož FIDESZ je také členem evropských lidovců – přičemž při jednání v Bruselu to není žádný čert, ale velmi proevropský politik.


Dále někdejšího bavorského premiéra a nyní spolkového ministra vnitra Horsta Seehofera, který byl vedle zemí V4 prvním západním politikem, který uznal, že maďarský plot pomohl chránit EU. Později se přidal i Sebastian Kurz, když se stal předsedou rakouských lidovců a nakonec premiérem, který stejně jako my říká, že EU musí důsledně chránit své hranice.


Sám jsem naše národní zájmy a názory prosazoval nejen na jednáních v Bruselu, ale i na dvou cestách do Berlína, včetně návštěvy kancléřství.
Čas nám tedy dal za pravdu. Jde o významné vítězství, které ukazuje, že v půlmiliardové Unii mohou mít i malá strana (jako KDU-ČSL) a malá země (jako Česká republika) pravdu a mohou o ní přesvědčit ostatní.


Ti, kteří vykřikovali, že máme ihned vystoupit z EU, naopak pravdu neměli. A to hned dvakrát. Neměli pravdu v tom, že v Unii nemáme šanci cokoli změnit. Pletli se i v tom, že sami bychom se migraci ubránili lépe.


V roce 2001 k nám nelegálně přišly desetitisíce lidí z neklidné bývalé Jugoslávie. Tehdy jsme nebyli v EU, hranice hlídalo dvacet tisíc pohraničníků a premiérem nebyl nikdo jiný než Miloš Zeman, podporovaný prostřednictvím opoziční smlouvy Václavem Klausem.
Co teď bude dál? To závisí i na nás. Musíme dále důsledně hájit své zájmy a hledat spojence. Situace nám nahrává. Země V4 mají na své straně Rakousko, nyní v zásadě i Německo a proti kvótám se již dříve vyslovila Francie.


Musíme ovšem zůstat konstruktivní. Česká republika místo přijímání migrantů z Afriky a Blízkého východu už dlouho pomáhá jinak – nabízíme útočiště lidem z Ukrajiny, posíláme své policisty do Řecka a Itálie, v rámci zahraniční pomoci zlepšujeme podmínky v táborech, což pomáhá udržet uprchlíky mimo EU.


Nyní tento princip fl exibilní solidarity uznala i Angela Merkelová. Nejsme sobci, jsme racionální a pomáháme tak, abychom sami sebe nezničili. Kdo říká, že nemáme pomáhat vůbec, pak se nejen nechová křesťansky, ale navíc jedná hloupě, protože je v našem zájmu udržet migraci mimo naše hranice.
Bitvu o povinné kvóty jsme tedy vyhráli. To by nás ale rozhodně nemělo vést k sebeuspokojení. Ale naopak k daleko větší aktivitě v EU a společnému hájení našich zájmů. Malý je jen ten, kdo se malým cítí.

Autor: Pavel Bělobrádek