Pavel Bělobrádek: Koalice pro budoucnost

20.3.2017 10:00:12 Praha 19. 3. 2017 - V sobotu jsme v Jihlavě učinili zásadní rozhodnutí. Učinili jsme ho po poctivé a podrobné demokratické debatě.

V této debatě padaly tři zásadní otázky: 1. Máme společně se STAN na překročení 10% limitu? 2. Neztratíme v koalici svoji identitu strany se stoletou tradicí? 3. Budeme schopni se STAN vytvořit kompaktní tým, jak programově, tak lidsky?

I když rozhodnutí „pro“ bylo těsné, jsem přesvědčen, že odpovědi na všechny tři otázky jsou kladné. K tomu je ještě třeba si položit čtvrtou, kardinální otázku: jak můžeme v tomto spojenectví prospět naší zemi, České republice, a jejím občanům? My jsme přece nikdy nemysleli jen sami na sebe. A pokud je tu šance, že můžeme ve dvou udělat více, než sami, je třeba ji využít.

Chápu, že řada členů má obavy. To je legitimní. Sám velice pečlivě vážím všechna pro a proti. Rozhodně se nechci zapsat do historie jako předseda, který dovedl KDU-ČSL znovu do Sněmovny a pak opět ven.

K jednotlivým otázkám:


1. Limit 10%

Především je třeba říci, že nejlepším průzkumem jsou volby. V roce 2013 nám průzkum CVVM ještě V ZÁŘÍ dával 4,5 %. Pokud se podíváme na reálné výsledky, tak v posledních krajských volbách KDU-ČSL a STAN získaly 480 tisíc hlasů. A to se nevolilo v Praze, kde jsme my sami měli v roce 2013 přes 30 tisíc hlasů a se Starosty musíme mít ambici získat nejméně dvojnásobek. Při 60% volební účasti je na překročení 10% hranice třeba půl milionu hlasů. Přičemž těch 480 tisíc hlasů jsme získali při účasti   35 %, při vyšší účasti by jich logicky muselo být více. Pokud bychom se dokázali dohodnout v krajských volbách ve více regionech, pak společně jsme mohli být šestkrát první a dvakrát druzí. Tato čísla uvádím pro ty, kteří chtějí mít určitou základní jistotu. Už sám fakt, že se umíme dohodnout, ale znamená určitý bonus, to jsme si ověřili v roce 2002, i když původní sílu Čtyřkoalice jsme vlastní nedohodou oslabili. Ale hlavně, my bychom si měli zakázat mluvit o desetiprocentní hranici. Malý je pouze ten, kdo si dává malé cíle. My musíme mířit daleko výš.

 

2. Značka KDU-ČSL

Právě proto, aby nemohlo být žádných pochyb o naší identitě, jsme odmítli koncept integrační strany. Pokud jdeme v koalici, pak si každá strana ponechává svou vlastní identitu, stejně jako CDU a CSU, které se vzájemně doplňují a posilují. A stejně jako CDU-CSU můžeme mít na některé problémy různé názory. Samozřejmě při respektování našich základních hodnot. Jasně jsme si při jednání se STAN řekli, že přes ně nejede vlak a také jsme dostali závazný slib, že nikdo z nominantů Starostů nebude hlasovat proti našim zásadám v otázkách rodiny, manželství, či bioetiky.

Kromě toho, o naší identitě nemůže být pochyb. Máme širokou a hodnotově ukotvenou členskou základnu, máme dlouhodobý program a personálně silné odborné komise. V tomto jsme tradičně silní a ukázali jsme to i při vyjednávání o vládě.

 

3. Společný tým

Chci jasně říci, že na koaličních kandidátkách budou jen takoví lidé, které si vzájemně odsouhlasíme. To, že bude mít někde STAN lídra, neznamená, že jím může být kdokoli (a obráceně). Na tom jsme se shodli, takže se není třeba bát, že bychom museli snášet někoho, koho pokládáme za zkompromitovaného, nebo mu prostě nedůvěřujeme, máme s ním špatné zkušenosti atd. Stejně tak Starostové uznali, že pokud má mít společný projekt smysl, musejí dostat na kandidátky maximum úspěšných osobností, díky kterým překvapivě výrazně uspěli v krajských volbách. Stáli o rovnoprávnou spolupráci, musejí tedy zabrat a být nám rovnocenným partnerem i v odvedené práci.

Pokud jde o program, během jednání jsme nenarazili na žádný problém. STAN s námi sdílí princip subsidiarity a maximální nezávislosti místních samospráv na centru, včetně nezávislosti finanční. Stejně jako podporu pracujících rodičů a řádné výchovy dětí. A nakonec i rozvoj drobného a středního podnikání a venkova. Starostové jsou také spolu s námi v Evropské lidové straně, jsou pro EU a NATO a pro obranu hodnot euroatlantické, či židovsko-křesťanské civilizace. Tak jako my odmítají extremisty a mocenský monopol jedné strany.

Ostatně již dnes spolupracujeme v EP, v Senátu, dokonce i v krajských koalicích a mnohdy také v opozici. To vše spontánně, bez jakékoli centrální politické dohody. V komunálu jsme si často tvrdými soupeři, ale i naše spolupráce je šancí, jak i zde zlepšit vztahy v konkrétních obcích.

Jsem si tedy jist, že programově a hodnotově nebude koalice se STAN vůbec žádný problém a že personální otázky dokážeme za aktivní účasti krajských organizací vyřešit.

 

Otázka nakonec: co uděláme pro ČR?

Je třeba si říci, že možnost skutečně pro zemi něco udělat a změnit ji k lepšímu, zdaleka nezáleží jen na dobrém programu (který jsme vždy měli), ale především na reálné síle. Doby 1. republiky, kdy díky politickým dohodám stranických lídrů mohla být lidová strana vždy “u toho” a tedy i s malým počtem mandátů ovlivňovat osudy země, jsou pryč. Standardní pluralitní stranická demokracie je oslabená a to, co hrozí, je naopak faktický mocenský monopol nového protestního hnutí, které se touto svou ambicí vůbec netají.

Tomuto cíli nahrává i náš volební systém, který vinou přepočítávací klauzule silně nadhodnocuje velké strany na úkor malých. V roce 2006 KDU-ČSL získala 7,2 % hlasů a 13 poslanců SZ 6,2 % a 6 poslanců - dohromady 19. KSČM měla 13,2 % a 26 poslanců. Tedy při stejném součtu hlasů o 7 mandátů více (téměř o dvě pětiny). Pokud se chceme reálně onomu mocenskému monopolu postavit, lze tak učinit jedině v koalici.

Navíc již v minulosti se ukázala poptávka po slušné, nepopulistické, férové politické alternativě. Čtyřkoalice, dvojkoalice… V řadě krajů tyto alternativy úspěšně fungují. Vyzkoušeli jsme si to, a pokud chceme byt opravdu silným hráčem na naší politické scéně, toto je ta cesta.

S vizí “třetí síly” přišel již před dvaceti lety Josef Lux. Bohužel už nedostal čas ji realizovat. A nám se nyní naskytla příležitost uvést tuto jeho myšlenku v život.

Úplně na závěr chci říci, že státotvorná politická strana (kterou jsme vždy byli, jsme a vždy budeme) zde není primárně sama pro sebe. Ale pro vlast a její občany. Samozřejmě, my jsme spokojeni s tím, čeho jsme tvrdou prací a odříkáním dosáhli a pokud půjdeme sami, pohodlně se do Sněmovny dostaneme. Na sebeuspokojení však není čas. Pro naši zemi by totiž naše rezignace na vyšší ambice mohla mít fatální důsledky. Monopolizace moci v jedněch rukách není v zájmu obyvatel České republiky. A je přímo genetickým rysem KDU-ČSL vyvažovat a stabilizovat politické spektrum a bránit extrémům. Jak jsem však řekl, v dnešní době už tak nelze činit z pozice onoho pověstného jazýčku na vahách. Ale pouze z pozice oné luxovské třetí síly, která bude rovnocenným a silným hráčem. Utvářením koalice se STAN tedy v žádném případě nerezignujeme na naše poslání. Právě naopak - snažíme se ho realizovat ve změněných podmínkách. My, křesťanští demokraté, přece nikdy neměníme své zásady, jen je nově interpretujeme.

Státnická velikost znamená vidět věci nikoli jen z úzce stranického a momentálního hlediska, ale naopak z nadhledu, v širších souvislostech a s ohledem i na vzdálenější budoucnost.

Očekávání jsou poměrně velká. Stále více lidí, zhruba třetina, v podstatě až do poslední chvíle neví, koho volit. Chybí jim ona silná, důvěryhodná a slušná alternativa. To, co nyní potřebujeme, je jednota a vůle táhnout za jeden provaz. Naše koaliční spolupráce a z ní vyplývající větší síla bude mnoha lidem a skupinám vadit, protože jim bude kazit jejich dosavadní počty. Nedávejme jim vlastní rozhádaností šanci - až dosud jsme získávali body hlavně tím, že na rozdíl od jiných jsme byli jednotní.
Uvědomuji si, že já a celé vedení v tomto musíme odvést kus práce a vysvětlovat koalici zejména těm, kteří z ní mají obavy. Věřím, že se nám je povede rozptýlit.

Rozhodnutí přijaté v Jihlavě je odvážné, ale nikoli nerozvážné. Věřím, že je to rozhodnutí, které bude dobré nejen pro nás, ale i pro budoucnost naší země.